Fitmin tým na Mistrovství evropy IFSS Millegrobe v Itálii

Jak trénují musheři z Fitmin týmu?

I přes špičkové výkony je mushing pro naše závodníky stále pouze koníčkem. Vedle mushingu mají svá civilní zaměstnání a nás zajímalo, jak dokážou svůj běžný život skloubit s náročnou přípravou na závody. A tím spíše pak s přípravou na zimní závody, která je o to náročnější, že se neobejde bez sněhu.

Někdo má štěstí, že má sníh doslova za domem, jiní musí za vyhovujícími tréninkovými podmínkami dojíždět i několik hodin.

V tomto ohledu je na tom z našeho týmu nejlépe Míša Srchová, která má ideální tréninkové podmínky. Bydlí v Harachově, kde učí na lyžařské škole, a už 300m za domem nazouvá běžky a vyráží směrem na krkonošské hřebeny. Její názor na tréninkové podmínky asi nikoho nepřekvapí:

„Je to fakt paráda! Trénuji většinou ob den. Takže tréninky bez sněhu nemusím řešit. No a můj běžný život se tedy teď odehravá na sněhu, 6-7 hodin denně učím, pak vyvenčit, dát napít Pedrovi a buď trénink nebo dlouhá procházka.“

Naopak nejdále dojíždí za sněhem Michal Ženíšek, který jednou cestou v autě stráví i 4 hodiny. Ježdění tam a zpátky by nedávalo moc smysl a proto Michal přišel s tímto řešením:

„Stavím trénink do různých bloků a celé tyto tréninkové bloky trávím na horách v obytné dodávce. V tento čas většinou neřeším nic jiného než psy a trénink. Dalo by se říct, že to je jistá duševní očista, ale ona je to občas spíš pakárna. Napájení před pátou hodinou raní. Několik tréninků za den a poslední venčení okolo půlnoci. A to pořád dokola. Krmit, venčit, běhat, venčit, krmit.“

I když to máte na sníh kousek, neznamená to, že můžete trénovat, kdy se vám zachce. Třeba Maruška Ševelová sice dojíždí 3x týdně na tréninky přijatelných 50km do Jizerských hor, jenže kvůli přeplněnosti Jizerek může na tréninky se psy vyrazit pouze za tmy a s čelovkou.

„Takže po práci domů, napojit psy, naložit do auta a hurá na trénink a návrat v noci… Prostě paráda :-)“

Fitmin tým na Mistrovství evropy IFSS Millegrobe v Itálii

O tom jak je náročné spojit zaměstnání, rodinu a přípravu na vrcholové výkony ví svoje i Martina Štěpánková, které je čerstvou maminkou. K dojíždění za tréninky nám řekla:

„Bohužel bydlím tam, kde sníh běžně není nebo nevydrží dlouho. A tak jsem nucena za sněhem dojíždět téměř 220km. Tam odjedeme 2-3 tréninky a jedeme zpátky. A za 4-5 dní znova. Je to jak časově, tak hlavně finančně náročné. A pro mne momentálně ještě náročnější tím, že toto vše s námi musí absolvovat moje malá půlroční dcerka.“

Na sněhu Martina trénuje hlavně „pulku“, která se na suchu ničím nahradit nedá a když musí trénovat na suchu, zapřahuje psy za koloběžku.

I pro Jirku Mencáka je často obtížné skloubit trénink s ostatními aktivitami, a to přesto, že může zapřahat už od domu nebo mu stačí dojet na 12km vzdálený hřeben. Přiznal nám:

„S prací to kloubím kolikrát velice těžce, na úkor rodiny, podnikání a kolikráte svého vlastního zdraví.“

Život mushera je řehole a na špičkové úrovni vyžaduje hodně odhodlání. Ale ten pohled pak stojí za to! 🙂